Miloš Bučinský: Drahé rozhodnutí pro Soběslav

Co dostane město za to, že na polích u Chlebova vyroste průmyslová zóna? Méně, než by mělo. Proto jsem byl jedním ze tří zastupitelů, kteří proti smlouvě s investorem hlasovali. Rád bych vysvětlil proč.

Připomenu, že zónu kdysi odmítlo přes 2 000 lidí v petici a zhruba 90 % hlasujících v referendu. Dnes už ji nezastavíme. O to víc záleželo na tom, abychom z ní pro město vyjednali co nejvíc. To se podle mě nepovedlo.

Patrně nejnižší příspěvek v republice

Nejvíc mě mrzí výše finančního příspěvku. Investor zaplatí městu zhruba 315 korun za každý zastavěný metr. Zjišťoval jsem, kolik za podobné haly dostávají jinde, a většinou se jedná o částky v rozmezí 800 až 1 000 korun (Brno, Žďár nad Sázavou, Mikulov či Vrchlabí), ve středočeské obci Květnice dokonce 3 000 Kč/m². Republikový průměr vychází aktuálně na cca 911 Kč. Částka, kterou Soběslav během následujících let obdrží, je zhruba 23 milionů korun — v přepočtu na zastavěný metr čtvereční patrně nejnižší sazba v republice u areálů podobné velikosti.

Co to znamená v praxi

Proti běžné ceně přicházíme o desítky milionů korun. Aby bylo jasné, jak velká je to suma: kvůli zóně musíme rozšířit čistírnu odpadních vod, která vyjde zhruba na 40 milionů. Příspěvek od investora ji nezaplatí ani celou — zbytek doplatíme my z městské kasy. A přidají se další náklady, třeba rozbité silnice od kamionů. Přitom peníze, které jsme mohli mít navíc, by jinde pomohly tam, kde to lidé denně vidí — na opravy ulic a chodníků, na školy nebo školky.

Nevýhodné jsou i další body

Město se na zhruba 20 let zavázalo, že proti záměru nebude jako úřad nic namítat.

V dopravě je zajímavé to, že leden až listopad platí denní strop zhruba 310 kamionů a pokuta 3 000 korun za každý kamion navíc je u takového provozu směšná. A v prosinci, nejrušnějším měsíci, může kamionů přijet, kolik chtějí.

Zhoršili jsme si to sami

Je férové přiznat, že jsme si situaci zhoršili sami: pozemky se prodaly levně a územní plán se změnil ve prospěch investora dřív, než se řešily podmínky. O to pečlivěji jsme měli hlídat to, co ještě ovlivnit šlo — tedy peníze. Místo toho je nevyjednával k tomu zřízený výbor, ale bývalý starosta — a pro výbor už byly „hotovou věcí”. Smlouva se navíc schvalovala narychlo, tři měsíce před komunálními volbami.

Nezpochybňuji právo kolegů hlasovat podle svého. Přesto mám za to, že jsme tím město připravili o peníze, které mohly sloužit lidem. Považuji to za promarněnou příležitost, kterou Soběslav pocítí ještě řadu let.